

Karel Jaromír Erben píše:Zemřela matka a do hrobu dána,
siroty po ní zůstaly;
I přicházely každičkého rána
a matičku svou hledaly.
I zzželelo se matce milých dítek;
duše její se vrátila
a vtělila se v drobnolistý kvítek,
jímž mohylu svou pokryla.
Poznaly dítky matičku po dechu,
poznaly ji a plesaly;
a prostý kvítek, v něm majíc útěchu,
Mateřídouškou nazvaly.-
Mateřídouško vlasti naší milé,
vy prosté naše pověsti,
natrhal jsem tě na dávné mohyle-
Komu mám tebe přinésti?
Ve skrovnou já tě kytici zavážu,
ozdobně stužkou ovinu;
do šírých zemí cestu ti ukážu,
kde příbuznou máš rodinu.
Snad se najde dcera mateřina,
již mile dech tvůj zazvoní;
snad že i najdeš některého syna,
jenž k tobě srdce nakloní!


Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník