2. Příprava před taktováním a programy
3. Taktování procesorů AMD
4. Taktování procesorů Intel
5. Praktické tipy

Paměti
Paměti jsou u platformy Intel přímo závislé na FSB, jejich frekvenci určuje dělička pamětí. Pokud váš systém pracuje s FSB 333 MHz a operační paměti na 800 MHz, dělička je v tomto případě 2,4 (333 × 2,4 = 799,2 MHz). Takže vzorec je jasný – FSB / frekvence RAM = dělička. Můžete si tak lehce spočítat jak poroste frekvence RAM spolu se zvyšováním taktu FSB, proto se paměti před taktováním nastaví na nejnižší možnou děličku.

Program CPU-Z vás elegantně informuje i o děličce

Program CPU-Z vám poskytne také přesné informace o operační paměti, tady máte rozsahy časování a frekvence uložené v SPD
Většina desek pro procesory Intel má děličky 2 až 4, některé mají pouze 1 až 2, to znamená že počítají s reálnou frekvencí RAM, ne jako DDR. Některé desky mají děličky pamětí označené jako frekvence, podobně jako je tomu u AMD. Pro lepší počítání je stačí přepočítat zpátky na celé číslo. V případě základních desek s čipsety nVidia můžete nastavit paměti nezávisle na frekvenci FSB. Pamětem tak můžete nastavit pevnou frekvenci a deska si správnou děličku sama přepočítá.

Dělička pamětí
Poslední úpravy před taktováním
Také základní desky pro platformu Intel nabízí funkce šetřící energii a procesor, které regulují frekvenci a napětí procesoru dle aktuální zátěže. Ty by stejně jako u AMD při přetaktování mohly narušit stabilitu systému. Doporučujeme je tedy vypnout, abychom vyloučili jejich vliv na úspěšnost přetaktování

U Intelu se funkce šetřící energií jmenují C1E a EIST
Taktujeme!
Teď už máme vše připraveno pro začátek taktotvání a můžeme tedy bez obav začít. Při prvním zvýšení FSB se nemusíte bát zvýšit frekvenci procesoru klidně o 150 MHz i trochu více. Dnešní procesory Intel jsou totiž k taktování trochu přívětivější než procesory AMD. Dobrým vodítkem vám můžou být již zmiňované zkušenosti jiných uživatelů s taktováním stejného procesoru. Po uložení nastavení nechte počítač spustit operační systém a začněte testováním stability. Deset minut zatěžování procesoru pomocí Orthosu bude stačit. Teploty kontrolujte například Speedfanem. Pokud se počítač nezhroutil a teplota procesoru se neblížila 70°C pro Intel (u AMD je to 60°C), restartujte a přistupte k dalšímu zvýšení FSB.

Další zvyšování by už nemělo být tak razantní, zvyšujte FSB tak, aby se frekvence procesoru zvedala o 10–20 MHz. Po zhruba každém třetím navýšení frekvence otestujte stabilitu a teploty. Pokud počítač přestane pracovat stabilně přestože teplota procesoru je dostatečně nízká (pod 60 °C Intel, pod 50 °C AMD) může pomoci mírné zvýšení napětí. Zvyšujte jej po nejmenších možných krocích jaké vám deska umožní, po každém zvýšení proveďte test stability a sledujte hlavně teploty. Neměli byste také překročit rozumné maximum, zvýšení napětí o 0,1 V. S pokusy o další zvyšování frekvence FSB skončete, jakmile procesor v zátěži vykazuje příliš vysoké teploty, nebo je systém nestabilní i přes zvýšení napětí.
Dokončení taktování
Po dosažení maximální frekvence procesoru je potřeba nechat běžet některý z programů pro testování stability alespoň přes noc. Pokud nedojde k restartu je přetaktování téměř hotové a můžete přistoupit k poslednímu kroku – nastavení správné frekvence operačních pamětí. S některými modely základních desek je to snadné, přepočítávají děličky podle FSB, takže děličky nezobrazují v celém čísle, ale rovnou v MHz (místo 1; 2; 2,4 například 333; 667; 800). Pokud tuto funkci vaše deska nemá, není nic náročného si děličku podle FSB spočítat vzorcem: frek. pamětí / FSB = dělička (příklad 800 / 333 = 2,4).











