
1. Kapitola - počátek
Byl jednou jeden kluk, jmenoval se cizím jménem PoKaRko, ale lidé v okolí Jinno
neboli v modré říši kde bydlel, mu říkali khg. Odmalička vyrůstal s milovanými rodiči
v Imze. Imha byla takový malý ostrov, neobydlený žádnými nebezpečnými tvory a
tak byl pro místní obyvatele dostatečně bezpečný. Pracovníci si nemohli na co
stěžovat, počasí zde bylo slunečné občas nějaká ta oblíbená přeháňka pro zahradníky
na zvlhčení půdy, ale i pro místní hutníky, kteří vody viděly jednou do měsíce, byla
příjemná. Khg věčně pobíhal po dvorku a hrál si s kamarády na šermíře, byl to takový
optimista. Povahu mu náhle změnil strašlivý útok prokleté zvěře poslaná Yoon-Yoingem.
Všichni muži, kterým už bylo aspoň 18 let, se vybavili zbraněmi a ostatní zbrojí a
museli jít bojovat, aby mohli hlavní ochránci dovést ostatní děti s matkami a důležité
osoby cechu teleportem do města Pyungmoo s jistotou, že tu budou v bezpečí. Khg
si vystrašeně prohlížel, kde se nachází, v tom šoku si neuvědomil, proč se vůbec nachází
zde ani, že se teleportoval se zbylými obyvatele Imhy. Ale najednou si vzpomněl na
rodiče a ihned se běžel zeptat nejbližšího člověka, co se stalo a kde jsou jeho rodiče.
Asi nejblíže k němu byl strážce návsi, a tak se ho hned nechápavě zeptal: „Prosím vás
nevíte, co se stalo s mými rodiči?“ Strážce Pokarka oslovil: „Nejsi ty náhodou Pokarko
syn statečného bojovníka Daemona?“ Khg chvilku stál a po chvíli: „Statečného?“
zaskočeně odvětil vylekaný Khg. „Ano statečného, tvůj otec byl velmi odvážný, strach
snad ani neznal.“ Odpověděl strážce. Chlapec v jednu chvíli nechápal vůbec nic co se
dělo kolem něj a udělalo sem tu trochu nevolno. A znovu se zeptal „Tak co je s mými rodiči?“
Strážce váhal, zdali má chlapcovi povědět pravdu nebo to nějak zatlačit: „Tak tedy
tvoji rodiče jsou mrtvi, otec padnul při boji a matka nestihla utéct s ostatními.“ řekl a
podíval se, jak na tom je s pocity, jestli nechce náhodou nějak pomoct. Khg v tu chvíli
omdlel a svalil se strážci do náruče. A tak byl v bezvědomí a ještě ani netušil, co se bude
dít dál. V bezvědomí nebyl dlouho, nezpůsobil to šok, ale dehydratace a hlad není divu,
celý den nepil ani nejedl. Hned jak se probudil, ptal se všech, jestli je to všechno pravda,
„Doopravdy se to stalo?“ ptal se všech kolem. „Nebyl to jen zlý sen?“ Vše se dozvěděl,
od každého trošku, Khg se vyrovnal se smrtí obou rodičů rychle, protože věděl, že smutkem
si je zpět nevrátí. A tak se rozhodl naučit se všemi zbraněmi, jaké bude chtít a vydá se
za Krotitelem draků, který by mohl možná rodiče obživit, tedy aspoň se to takhle psalo v
biblích a vyprávělo dětem v bájích. Khg hledal celý den nějaké cvičiště a když už nějaké
našel, řekli mu, že učedníkům musí být minimálně 18 let. A tak obešel celé okolí Jinno a nikde
ho nevzali tak smutný a rozzlobený Pokarko, vytáhl meč a začal sekat do okolních stromů v
lese kolemjdoucí dřevorubec Deokbaeh, se divil, kdo tu dělá ten šílený hluk. Dřevorubec
zpozoroval pokarka, jde tedy za ním, aby se zeptal, proč tu dělá ten hluk. „Chlapče, copak
se ti stalo, že si takový rozzuřený?“ zeptal se Deokbaeh. „To vás nemusí zajímat!“ odsekl.
„Proč by mě to nemělo zajímat, mohl bych ti nějak pomoci“. Pokarko mlčel. Ale už to neudržel
a řekl „Celý den sem sháněl nějakého učitele boje, ale nikdo mě nepřijal prý sem moc
mladý na boj.“ Dřevorubec se díval lítostivě na chlapce a nabídl mu „Znám takového starého
učitele boje, mohl by tě něco naučit“. „Jak si můžete být jistý, že mě přijme, když už ani
nikoho neučí.“ odsekl. „No to se uvidí, za zkoušku nic nedáš, je to lepší než mi tu sekat do
mladých stromků.“ „Pojď a neboj se, bude líp“.
Nabídl a dali se do chůze směrem ke městu.











