Sleduj návody s komentářem. Upload obrázků Upload souborů War3Zone.eu Webmail Podpoř náš web a vyber si výhodu




Sponzor VPS:






      

Serialbook - upozornění na nové epizody oblíbených seriálů

Hry a herní servery WoW Příběhy

Moderátor: Herní poradce

Dějiny Nočních Elfů ( část 2 )

PříspěvekodJaMeS » pát 02. dub 2010 18:08:32

Když následný otřes ze zhroucení Studny dolehl na samotný základ světa, začaly se ohromné jizvy v povrchu země zalévat mořskou vodou. Oddělilo se téměř osmdesát procent kalimdorské pevniny a zbylo několik samostatných kontinentů, které obklopovalo nové, běsnící moře. Uprostřed něj, tam, kde kdysi bývala Studna věčnosti, zůstalo jen ohlušující, vzdouvající se vlnobití a změť energií. Tato strašlivá jizva, které se říká Maelstrom, nebyla nikdy zacelena. Zůstala trvalou památkou na hroznou katastrofu a období, které se již nikdy nevrátí…
Hrstka nočních elfů, kteří přežili děsivý výbuch, se shromáždila na nahrubo otesaných vorech a pomalu se vydala k jediné pevnině, která byla na dohled. Nějakým způsobem, snad z milosti Elune, se Furionovi, Tyrande a Cenariovi podařilo Velké rozdělení přežít. Vyčerpaní hrdinové se ujali vedení celé skupiny a pro svůj lid založili nový domov. Při svém tichém putování sledovali trosky světa a uvědomovali si, že jejich touhy přinesly zkázu všemu kolem. Přestože byli Sargeras a jeho Legie při zničení Studny vypuzeni ze světa, museli Furion a jeho společníci za toto vítězství zaplatit strašlivou cenu. Bylo jasné, že Azshara se svými vyvolenými urozenými stoupenci skončila na dně běsnícího moře. Mezi těmi, kteří přežili a putovali k pobřeží nového domova, však stále zůstávalo mnoho urozených. Přestože Furion záměrům urozených nevěřil, uspokojovalo ho vědomí, že bez energie Studny už nemohou napáchat žádné skutečné škody. Když unavený lid nočních elfů přistál na pobřeží nové země, všichni uzřeli, že svatá hora Hyjal katastrofu přečkala. Ve snaze o založení vlastního nového domova Furion a noční elfové vystoupali po svazích Hyjal a dosáhli až větrům vystaveného vrcholku. Při sestupu do zalesněného údolí zasazeného mezi vysokými štíty hor narazili na malé, poklidné jezero. Ke své hrůze zjistili, že jezerní voda byla znečištěna - magií. Illidan, který také Rozdělení přežil, se k vrcholku Hyjal dostal dlouho před Furionem a nočními elfy. Ve své šílené snaze zachovat ve světě magické proudy vylil lahvičky obsahující vzácnou vodu ze Studny věčnosti do horského jezera. Silná energie Studny se rychle rozšířila a sloučila s vodou nové Studny věčnosti. Vyhnanec Illidan věřil, že nová Studna se stane darem budoucím generacím. Velice ho potom zaskočilo, když byl dostižen Furionem. Furion svému bratrovi vysvětloval, že magie stála na počátku chaosu a že její používání povede nevyhnutelně k rozšíření korupce a svárů. I přesto se však Illidan odmítl své magické moci vzdát. Furion dobře věděl, kam by nebezpečné Illidanovy plány nakonec vedly, proto se rozhodl vyřešit problém s mocí posedlým bratrem jednou a provždy. S Cenariovou pomocí Furion zapečetil Illidana v prostorné podzemní síni - kde měl zůstat připoután řetězy a bezmocný až do konce věků. Noční elfové znepokojeni obavami, že zničení nové Studny by mohlo přinést ještě větší katastrofu, se rozhodli nechat ji být. Furion však vyhlásil, že nesmějí již nikdy více využívat umění magie. Pod Cenariovým dohledem začal studovat prastaré umění druidismu, které mu mělo pomoci uzdravit zpustošený svět a na úpatí hory Hyjal znovu vypěstovat milovaný les.
Strom světa a Smaragdový sen
Mnoho let noční elfové neúnavně pracovali na znovuvybudování toho, co kdysi bývalo jejich starobylým domovem. Pobořené chrámy a cesty nechali zarůst vegetací, mezi zelenajícími se stromy a stinnými kopci na úpatí Hyjal postavili nové domovy. Mezitím draci, kteří přežili velké Rozdělení, odešli ze svých tajných příbytků. Alexstrasza rudá, Ysera zelená a Nozdormu bronzový sestoupili na poklidné mýtiny druidů, aby si prohlédli plody práce nočních elfů. Furion, z kterého se stal hlavní druid s ohromnou mocí, pozdravil mohutné draky a pověděl jim o stvoření nové Studny věčnosti. Velcí draci byli rozrušeni, když se tuto temnou novinu dozvěděli, a hloubali, jak dlouho může trvat, než se Legie vrátí a zaútočí na tento svět znovu.
Furion společně se třemi draky stvrdil smlouvu, že Studna bude chráněna a bude zajištěno, aby vyslanci Plamenné legie nikdy nenašli cestu zpět. Alexstrasza, Dárkyně života, do středu Studny věčnosti vložila jediný kouzelný žalud. Žalud, povzbuzený mocnou, magickou vodou, vyklíčil a vyrostl z něj obrovitý strom. Kořeny tohoto stromu vyrůstaly z vod Studny a jeho zelenající se klenba dosahovala téměř do nebes. Úžasný strom se měl stát trvalým symbolem spojení nočních elfů s přírodou a jeho životadárná energie měla léčit celý okolní svět. Noční elfové pojmenovali svůj Strom světa Nordrassil, což v jejich jazyce znamená "koruna z nebes". Nozdormu, Nekonečný, Strom světa očaroval, aby zajistil, že pokud bude tento ohromný strom stát, noční elfové nikdy nezestárnou, ani se nestanou obětí choroby či nákazy. Ysera, Snílek, také Strom věků očarovala. Kouzlem jej spojila s vlastní říší, nehmotným prostorem známým jako Smaragdový sen. Smaragdový sen, širo širý, stále se měnící svět duchů, existuje mimo hranice skutečného světa. Ze Snu Ysera usměrňovala pokles a vzestup přírody a také cesty vývoje celého světa. Druidové nočních elfů, včetně samotného Furiona, byli prostřednictvím Stromu světa se Snem spojeni. Součástí této tajemné smlouvy byl souhlas nočních elfů, že po celá staletí budou spát, aby se jejich duše mohly prohánět po nekonečných trasách Yseřiných cest. Přestože si druidové uvědomovali, že tímto spánkem ztratí spoustu let života, obětovali se, aby pojistili výhodný svazek s Yserou.
Vyhnanství Vysokých Elfů
Jak minula staletí, nová společnost nočních elfů sílila a rozrůstala se po celém přátelském lese, který dostal název Ashenvale. Znovu se objevilo a začalo se úspěšně rozvíjet mnoho bytostí a druhů, které byly před Velkým rozdělením hojné, jako například srstnatci a ostnatí kanci. Pod laskavým vedením druidů žili noční elfové v období nebývalého míru a pokoje. Avšak v mnoha z těch původně urozených, kteří přežili, vzrůstal neklid. Stejně jako Illidan kdysi, i oni padli za oběť abstinenčním příznakům ze ztráty jejich vytoužené magie. Znovu je lákalo nasát energii Studny věčnosti a potěšit se magickým cvičením. Drzý, výřečný vůdce urozených, Dath'Remar, začal veřejně zesměšňovat druidy - nazýval je zbabělci, protože odmítli použití magie, na kterou oni měli právo. Furion s druidy si nevšímal Dath'Remarových argumentů a varoval urozené, že použití magie by bylo trestáno smrtí. Nestoudný Dath'Remar se svými následovníky se pokusil nešťastným způsobem přesvědčit druidy, aby své nařízení odvolali, a rozpoutal nad Ashenvalem strašlivou magickou bouři. Druidové nebyli schopni zabít tolik členů vlastní rasy, a proto se rozhodli bezohledné urozené ze své země vyhnat. Dath'Remar a jeho přívrženci byli potěšeni, že se konečně zbavili svých staromódních bratranců, nasedli na několik speciálně vyrobených lodí a vydali se na moře. Přestože nikdo z nich nevěděl, co je za vodou s běsnícím Maelstromem čeká, chtěli si založit vlastní domovinu, kde by mohli beztrestně provozovat magii. Urození, neboli "Quel'dorei", jak je kdysi dávno nazvala Azshara, nakonec zakotvili u pobřeží východní země, kterou lidé nazývali Lordaeron. Chtěli si zde vybudovat vlastní magické království - Quel'Thalas - a odmítli přitom u nočních elfů obvyklé uctívání měsíce a noční život. Od těch dob byli známí už jenom jako "Vysocí Elfové".
Stráže a dlouhé bdění
Po odchodu vzpurných bratranců se mohli noční elfové znovu soustředit na zajištění bezpečnosti své kouzelné vlasti. Druidové cítili, že se opět přiblížila doba, kdy ulehnou k dlouhému spánku, proto se na něj začali připravovat a loučili se s blízkými a rodinami, které zanechají samotné. Tyrande, která se stala první kněžkou Elune, prosila svého milovaného Furiona, aby ji neopouštěl a neodcházel do Yseřina Smaragdového snu. Jenže pro Furiona bylo ctí vydat se na měnící se Cesty snů, proto se s kněžkou rozloučil a přísahal, že od sebe nebudou nikdy odloučeni tak dlouho, jak dlouho potrvá jejich láska.
Tyrande, která zůstala sama, aby bránila Kalimdor před nebezpečím z nového světa, sestavila ze svých sester, nočních elfek, silnou armádu. Nebojácné, výborně vycvičené válečnice se samy prohlásily obranou Kalimdoru a staly se známé jako Stráže. Přestože dávaly přednost hlídkování v tajemných ashenvalských lesích o samotě, měly mnoho spojenců, na které se v případě nouze mohly spolehnout. Polobůh Cenarius zůstal nedaleko na měsíčních mýtinách hory Hyjal. Jeho synové, kterým se říkalo Strážci lesa, bděli nad územím nočních elfů a pravidelně Strážím pomáhali udržovat v zemi mír. Stále častěji se také objevovaly Cenariovy plaché dcery, dryády. Přestože obrana Ashenvalu Tyrande neustále zaměstnávala, cítila se ztracena a osamocena, když po jejím boku nestál Furion. Jak plynula staletí spánku druidů, její obavy z druhé invaze démonů se začaly naplňovat. Nedokázala setřást znepokojující pocit, který ji naplňoval starostí, že i když je Plamenná legie mimo tento svět, daleko za Velkou temnotou, stále připravuje svoji odplatu nočním elfům a světu Azeroth.

ObrázekObrázek Obrázek
JaMeS
Kamarád
Kamarád
Uživatelský avatar

 
Příspěvky: 555
Registrován: sob 02. led 2010 19:36:44
Bydliště: Ústí nad Labem
Podpora: Tento uživatel zatím nepodpořil naše fórum.

Zpět na Příběhy

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník


Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace