Bruzgul se zhluboka nadechl a skoro s rozkoší vnímal bolest, kterou mu přitom působily mokvající rány na boku a na hrudi. Byl na ně pyšný – utržil je dnes ráno, když sám jen s dýkou sestoupil do doupěte obávaného raptora. Zabil ho. Složil tak druhou zkoušku.
Bruzgul pohlédl vzhůru na hvězdy prosvítající klenbou mohutných stromů. Toto je poslední noc jeho chlapeckých let. Až ráno vyjde slunce, stane se bojovníkem. Konečně získá právo usednout kolem poradního ohně, vydat se s ostatními na lov nebo do boje. Najít si družku. Už zítra…
…Bruzgul se pokusil odpoutat mysl od těla, jak mu o tom vyprávěl starý šaman. Opřel se zády o kůl a snažil se uvolnit natolik , jak mu to těsná pouta dovolila. Na noze ucítil zašimrání – to první mravenci nalezli cestu k jeho medem potřenému zelenému tělu…
…Konečně se mlha roztrhala a odkryla tak ogry stojící na protějším kopci. Bruzgulovi se sevřelo hrdlo. I na tu dálku viděl, že jsou to zkušení a silní bojovníci – nedokázal si představit, že by se jim mohl v boji rovnat. Sychravé ráno odválo všechno nadšení a chvástavé řeči, které vedli včera večer u ohně; zbyl jen strach. Náhle si byl jist, že jeho první boj bude zároveň i jeho posledním. Bruzgul pohlédl na Gonnara, který stál vpravo od něj. Mohutný ork, nejlepší bojovník jejich kmene, s klidnou a soustředěnou tváří pozoroval jeho pohled. Mladý ork se snažil skrýt svůj strach, ale Gonnarovy oči mu hleděly přímo do duše. Pak Gonnar pevným hlasem řekl:
„ Neboj zvítězíme. Drž se u mě a nic se ti nestane“.
Ten hlas byl jako skála, ostrov jistoty v moři zoufalství. Bruzgulův strach se o něj roztříštil jako mořská pěna. Když se ogrové s mohutným řevem rozběhli, Bruzgul nezaváhal ani chvíli a spolu s ostatními spolubojovníky se jim vrhl naproti. Odhodil všechny emoce a soustředil se – nebylo nic, jen sekera v jeho rukou a rychle se blížící houf nepřátel. Obě řady se střetly. I přes ohlušující ryk Bruzgul uslyšel tupé křupnutí. Rychle se podíval vpravo – Gonnar klesal k zemi, hlavu roztříštěnou těžkým kladivem, které třímal v ruce největší ogr.
… Bruzgul se plížil tišeji než lesní zvěř. Tvář měl pokrytou jílem, aby se v odpoledním slunci neleskla. Starší bojovníci mu radili, aby se na lov vydal až v noci. Ale Bruzgul je neposlechl – chce svou kořist vidět, chce si vybrat ten nejhezčí kousek, chce, aby i ti nejlepší lovci záviděli. Opatrně, bez jediného zašustění, rozhrnul křoví, a uviděl je. Doufal, že je najde právě tady – bylo léto a maliny právě dozrávaly. Zavřel oči a zůstal nehybně ležet, rychle se snažil vyhnat z hlavy všechny myšlenky, jak mu radil šaman. Prý žijí v této zemi odnepaměti a jejich pouto s ní je velmi pevné, a i když ho neuvidí ani neuslyší, snadno mohou vycítit nebezpečí z jeho mysli. Snažil se s lesem a přírodou, jako by i on k tomuto místu patřil, stejně jako kameny, keře a mohutné kmeny stromů. Pak pomalu zvedl hlavu. Vybírej srdcem, připomněl si šamanovu radu, ne myslí. Nezaváhal ani chvíli a vybral si. Celou svou duší cítil, že je to správná volba. A jeho kořist, jako by to cítila také , oddělila se od ostatních a ladným krokem zamířila k malinovému keři nedaleko Bruzgula . Bez hnutí vyčkával. Pak náhle, jedním tichým skokem strhl elfu k zemi a zakryl jí rukou ústa. Jeden z mladých elfů se podíval směrem k nim, ale spatřil jen lehký záchvěv křoví – snad způsobený nějakým zvířetem…
…Za nějaký čas se Bruzgul vydal i se svou družkou, Grzbanou, na cesty. Od svého mistra dostal velkou sekeru a vlka pro sebe i svou ženu a také nějaké drahokamy, aby měl čím ve světě platit. Šaman mu vyložil proroctví týkající se jeho cest a dal jemu i Grzbaně ochranný amulet.
Mizérie se jim ale navzdory amuletům začala lepit na paty. V Booty bay uřízl Bruzgulovi nějaký zlodějíček váček drahokamy a také jim ukradli vlky. Přišli o všechno. Grzbana se pokoušela žebrat, ale brzy ji zatkla městská stráž. Bruzgul ji musel vyplatit, jenže neměl čím. Ptal se po práci, ale každý jej jenom odbyl. Nakonec mu nějaký goblin poradil, aby se nechal najmout na pár soubojů v aréně, tak se prý lze dostat nejrychleji k penězům…
…Teď tu stál, v rozpáleném písku, s velkou sekerou v ruce. Ještě nikdy v aréně nebojoval, jen mu o tom vyprávěli druzí. Každý souboj měl svá pravidla., určená správcem arény. Bojovníci museli bojovat s tím, co měli k dispozici, využit všeho, co se jim naskytlo. Teď čekal na svého soupeře..
…Mříž se pomalu vysunula a vstoupil statný muž. Ozbrojen byl obouručním mečem. Obecenstvo ho nadšeně zdravilo. Něco na něm ale nebylo v pořádku. Pořád se ohlížel na strany, jako by odtamtud čekal další útočníky. Zazněl gong, oznamující začátek souboje. Bruzgul na nic nečekal, přiskočil ke gladiátorovi a ohnal se sekerou po jeho hlavě, jak ho to učili doma. Muž se bezvládně sesunul k zemi. Souboj skončil…
…„ Tvá žena porušila zákon, orku,“ řekl svým vychytralým hlasem správce města, oblečen v zářivě bílé říze. I z těch několika slov bylo poznat, že je zvyklý komunikovat a manipulovat s jakýmikoli inteligentními stvořeními. Grzbanu mezitím odváděli dva strážní spoutanou konopným lanem.
„Bruzgule,“ zakřičela jeho družka, „nic jsem neudělala. Přísahám, já…“. Víc už Bruzgul neslyšel, protože zmizela v neznámé budově. Bruzgul se obrátil na jednoho ze strážných.
„Jaký zákon má družka porušila?“ zeptal se.
„Ten nejdůležitější, střežící čistotu našeho bytí, barbare. Zítra bude souzena a odsouzena.“.
S těmito slovy se obrátil a také odešel do soudní budovy.
Bruzgul zůstal stát jako zkoprnělý. Co se to proboha přihodilo? Nebyl pryč více než hodinu a mezitím stihne jeho drahá Grzbana spáchat zločin, který má být nejhorší v tomto městě. Celý zbytek dne bloudil ulicemi snažil se zjistit alespoň střípek informací o tom, co jeho žena spáchala. Výsledek byl mizerný…
„…a trestem za porušení tohoto zákona je smrt. Poprava bude vykonána okamžitě.“
Kat na nic nečekal a chytl bledou Grzbanu za vlasy. Smýkl s ní o zem, a pak ji dovlekl ke špalku.
„Nééé,“ ozvalo se z davu přihlížejících občanů města.
„Stůjte, to nesmíte. Neznali jsme vaše zákony“, křičel zoufalý Bruzgul. Snažil se prodrat k lešení, na kterém kat zrovna kladl hlavu jeho družky na špalek.
„Zadržte toho orka,“ vyštěkl rozkaz soudce v bílé říze. Městští strážní poslechli okamžitě.
„Kate, pokračuj.“
Bruzgul odhodil prvního strážného vysoko do vzduchu. Zoufalství mu dodalo obrovskou sílu. Druhému vrazil loket do krku tak, že jen zachroptěl a sesunul se k zemi. Kat zvedl svou sekeru . Bruzgul se rozběhl, vyskočil. Letěl dlouho, přímo na lešení. Katova sekera dopadla. Grzbanino tělo se bezvládně zhroutilo.
„Néé,“ zařval Bruzgul, když uviděl, že svou družku nestihl zachránit. Pak do něj vstoupil duch zuřivosti. Začala obrovská jatka. Kdo včas neutekl z popravčího lešení, ležel na něm s proraženou lebkou. Strážci se nejprve hrnuli ze všech stran, aby šíleného orka zastavili, ale pak jich začalo ubývat. Nakonec zůstal Bruzgul na náměstíčku sám . Otřel si čelo a ruce do bílého roucha mrtvého soudce, vzal tělo své družky a odešel…
…Bruzgula přivedli před velitelský stan. Přestože byl spoutaný, čtyři strážní u něj stáli a ostražitě ho hlídali – Bruzgul jasně cítil jejich strach. Pátý si krátce promluvil se stráží u stanu. Po krátkém čekání ze stanu vyšla vysoká trolka v šedé róbě. A Bruzgul konečně spatřil Šedou Tamou, i když o ní slyšel mluvit již mnohokrát. Někteří ji nazývali Čepel Hordy nebo Šedá růže. V každém případě to byla osoba, která pro Thralla vyhrála mnoho bitev, velitelka, pod kterou by šla ochotně do boje celá horda.
„Tohoto barbara jsme chytili, když se plížil do tábora, paní,“ hlásil velitel eskorty. Tamou na Bruzgula tázavě pohlédla.
„Přišel jsem po cestě, hlavní branou,“ poprvé od svého zatčení promluvil Bruzgul.
„A zbraně jsem složil dobrovolně,“ pokračoval.
„Skutečně?“ zeptala se Šedá růže. Bruzgul se zatvářil pohrdlivě:
„Kdybych chtěl, mohl bych nepozorovaně přijít až do tvého stanu. A kdybych se bránil, pak by ses musela s těmito strážnými rozloučit,“ řekl, a něco v jeho hlase naznačovalo, že je to pravda. „Přišel jsem, abych se přidal k armádě hordy.“
„Zvláštní,“ řekla Tamou pevně pohlédla Bruzgulovi do očí. Bruzgul jí pohled vrátil, a byl překvapen. Necítil nic, žádné emoce, žádné city, jen chladnou racionální úvahu. Bruzgulovi nebyl ten pohled příjemný, cítil se měřen jako nějaké zboží. Ta trolka buď neměla duši, nebo ji dokázala dokonale skrýt…
…Celá doba, kterou Bruzgul strávil v legii, mu později připomínala horečnatý sen. Všechny vzpomínky měl rozostřené, přicházely k němu náhodně, nedokázal si je cíleně vyvolat z paměti. Pochod byl dlouhý. Brzy přivykl pravidlům ve své jednotce. Bylo v tom něco osvobozujícího poslouchat a plnit rozkazy. Nemusel nad ničím přemýšlet, o nic se starat. Celou jeho mysl měla pro sebe Grzbana. Vzpomínal na ni ve dne i v noci, truchlil pro ni a modlil se za její dobrou cestu do podsvětí. Navenek však nedal nic znát.
Samotné boje v Jižním Azerothu se pro Bruzgula staly jen mechanickou pomstou. S každým dalším zabitým aliančním vojákem se mu dýchalo o něco lehčeji, jako by jejich zmařené životy mohly znovu osvobodit ten jeho…
…Bruzgul zkušeným zrakem přelétl dlouhou řadu bojovníků ježící se sekerami, palicemi a meči, táhnoucí se vpravo i vlevo od něj. Jak se mlha pomalu zvedala, odhalovala další a další muže, jako by řada nikde nekončila. Největší armáda aliančních vojsk, kterou kdy Duskwood spatřil. Lidé, trpaslíci, elfové a zbytky gnómů stáli bok po boku, připraveni k boji. Možná k poslednímu boji…
Bruzgul věděl, že další oddíly čekají v záloze. Ještě jednou přelétl pohledem nepřátele – pak přivřel své rudé oči a soustředil se. Nemusel čekat dlouho. Cítil, jak k němu přichází duch bitvy. Zhrozil se. Tolik smrti! Zvítězíme, rostlo v něm přesvědčení, zvítězíme, ale cena bude obrovská. Větší, než si můžeme dovolit.
Otevřel oči a zhluboka se nadechl. Co se má stát, stane se. Pak na sobě ucítil zoufalý pohled a ohlédl se. Vlevo od něj stál mladý ork, kterému říkali Balg – nejspíš se stal bojovníkem teprve toto jaro. Bruzgul vycítil hrůzu, která svírala Balgovo srdce. Nadechl se, aby jej povzbudil, a z mysli se mu vynořila dávná vzpomínka a zvláštní předtucha. Zaváhal…jen na chvíli, pak ale stejně řekl:
„Zvítězíme, neboj se. Drž se u mě a nic se ti nestane.“
S ohlušujícím křikem se bojovníci hordy a aliance vrhli proti sobě…











